„Dnes je tolik možností, jde o to nebát se zkoušet, co by člověka bavilo. Jsem si jistá, že pro každého existuje druh pohybu, druh sportu, do kterého se člověk zamiluje.“
Pocházím z Mariánských lázní, dá se říct z maloměsta, a že Pole Dance je nějaký sport u nás téměř nikdo neví. Ani já o něm moc informací neměla. Kamarádka, která studovala v Plzni, mi několik měsíců o Pole Dance nadšeně vyprávěla, a když si všimla, že se vyptávám čím dál častěji, vytáhla mě na první lekci. Ať se sama podívám, jak sport vypadá. S lektorkou mě hned vyzvaly, ať si pár cviků zkusím. A protože jsem po amputaci dlouho chodila o francouzských holích, nějakou sílu jsem měla. A šlo to. Už dříve jsem aktivně hrála tenis a squash, ostatně pohyb jsem měla ráda vždycky. Jenže kvůli lepšímu ovládání chůze s protézou mi po amputaci došlo, jak je pro mě nezbytný. Postupem času jsem se dostala až do studia Fitdancesport v Plzni, kde jsem se seznámila se svou současnou lektorkou Zuzanou Kellner. Je skvělá hlavně v tom, že pro mne vždy vymýšlí prvky a celé sestavy, při kterých pravou nožku nepotřebuji. Občas některé choreografické prvky navrhnu i sama, ale to se netýká soutěžních vystoupení, jen těch exhibičních. A nakonec, celá naše parta ve studiu je jako jedna velká rodina.
Jako každý sport je Pole Dance opravdu náročný. Tanečnice potřebují dobrou fyzičku, ale taky ladnost právě proto, aby zapojily taneční prvky. Nejdůležitější je síla a flexibilita. Tréninky Pole Dance musím kombinovat s dalšími druhy tréninků, abych dokázala ovládat střed těla a zlepšovat rovnováhu, s kondičními tréninky a posilováním. A tohle všechno ještě střídám s kruhovými tréninky a specifickými lekcemi zaměřenými na flexibilitu. Je to náročné a opravdu hodně práce, ale baví mě to a naplňuje. A to je nejdůležitější. Nikdy jsem neměla ambice soutěžit a vítězit, dodnes to beru jako exhibici. Úspěch mě těší, ale od svého prvního vystoupení jsem měla jiný cíl – motivovat touto cestou lidi zdravé i handicapované. Navíc takovou komunitu soutěžících jako v Pole Dance snad nikde nenajdete. Všichni drží při sobě a navzájem si fandí, což je úchvatné. I proto se na soutěže vždycky těším. Aktuálně se připravuji na letošní Mistrovství světa, které se koná v prosinci v Lichtenštejnsku.
„Nejen radost z pohybu, ale najít si partu, oddíl a kamarády je na sportu to krásné.“
Sportovní klub Olšiny podporuje sportování mentálně postižených a pravidelně se zúčastňuje celorepublikového turnaje v přehazované a také letních i zimních speciálních olympiád.
Původně vznikl při Speciální rodinné škole v Praze 10 a pod vedením Radky Fickové začali s mentálně postiženými sportovci jezdit na letní i zimní speciální olympiády. Dnes klub vedu já, ujal jsem se ho hlavně kvůli své dceři Lence, aby měla každý týden pravidelný pohyb a mohla se účastnit republikových i světových soutěží. Sport tady všem přináší možnost se pohybově vyřádit alespoň jednou týdně. Když vidím, jak jsou všichni vysportovaní a šťastní, vím, že vedení klubu má velkou cenu. Na trénincích se pravidelně věnujeme přehazované, kterou trávíme i většinu času na trénincích, kromě ní však musíme trénovat házení míčem různými způsoby, hod míčem na dálku, což nám dělá největší problém, a zařazujeme i cviky na rychlost a obratnost.
Celoroční příprava směřuje k celorepublikovému turnaji v přehazované, který se koná každý rok v Dřevěnicích u Jičína. Tam poměřujeme síly s ostatními kluby z celé Republiky. Jedeme si hlavně zahrát všichni a na hřišti se pravidelně střídáme. Lepší umístění je pro nás třešnička na dortu. V letošním roce jsme skončili na pátém místě. Mimo to v letošním a příštím roce proběhnou nominační závody na světové letní hry speciálních olympiád, které se uskuteční v březnu 2019 v Abú Dhabí (SAE), na kterých se budeme snažit uspět. Klub nyní hledá novou krev jak mezi sportovci, tak mezi trenéry.
Wannado festival Sporťáček, největší náborový festival pro děti u nás, chce pomáhat plnit sny úplně všem, nezávisle na tom, jak neuskutečnitelné se zdají být, alespoň ty sportovní. My z festivalu Sporťáček věříme, že cokoli si dokážeme představit, se může splnit. Ať je začátek jakkoli složitý a cesta jakkoli klikatá. Proto v loňském roce ve spolupráci s Hello Bank! by Cetelem vznikl projekt Sporťáček Pomáhá, nyní Wannado Pomáhá, pro sociálně a zdravotně znevýhodněné, kteří umí hodně snít a chtějí překonávat své limity, kteří neříkají, že „to nejde“, ale hledají možnosti, jak „to jde“. Hledají vlastní cestu, jak dosáhnout vysněného cíle.
O pomoc může zažádat kdokoli, kdo z vážných důvodů, ať už zdravotních, nebo sociálních, sportovat nemůže – stačí vyplnit formulář na našich webových stránkách www.wannadosports.com/cz/helps. Finanční podporu poskytujeme jak jednotlivcům, tak sportovním klubům a nabízíme jednorázovou podporu ve výši 20 000 Kč (pro jednotlivce) a 30 000 Kč (pro sportovní kluby) nebo dlouhodobou podporu ve výši 1 000 Kč/měsíc (pro jednotlivce) a 3 000 Kč/měsíc (pro kluby). Žádosti vyhodnocujeme každý měsíc